1.Kapitola

11. října 2008 v 18:25 | Chantal |  Tajemství jednoho setkání
Zdravím vás! Je tu kapitolka a jestli budete hodní (to znamená,že tu budou komenty)

tak tu brzo přibyde kapitola i k povídce, kterou píšu s Lilly.

Užívejte víkendu




Hermiona ve své ministerské kanceláři se zamyšleně dívala na dopis před sebou. Byl od Harryho. Jelikož před 8 lety z Anglie odešel, už si jen dopisovali. Kéž by byla zase ve škole,vrátit se do té jedné noci. Tvář mít schovanou za maskou a jen jedinkrát se uvolnit. V posledních letech na to skoro zapomněla, ale teď vzpomínky opět ožily. Jak to bylo krásné ....

V Bradavicích o téměř 8 let dříve .....

Konal se maškarní ples a Brumbál doporučil, aby si studenti své masky zakouzlili tak, aby nebylo možné poznat, kdo je kdo. (Hermiona věděla, že to udělal hlavně kvůli Harrymu.)
Nebyla to ale taková zábava, jak čekala. Chtěla odejít, když do síně vešel ON. Nemohla poznat jeho tvář, ale elegance jeho pohybů jí byla povědomá.
"Smím prosit?" Zeptal se, když došel až k ní. Tančili ještě hodinu a pak spolu odešli. Pokud mohla soudit, vedl ji ke Komnatě Nejvyšší potřeby. Otevřel ji a Hermiona uviděla nevelkou místnost osvětlenou jen svíčkami a velkým krbem. Posadila se na koženou pohovku a mezitím co jí naléval pití, přemýšlela, kdo by to mohl být. Podal jí skleničku s pitím. Hermiona se usmála.
"Neměli bychom už odložit masky, třeba bychom se pak lépe pobavili?"
"Ale já se bavím, ty snad ne? Možná jsou právě masky důvodem, proč se tak bavíme. Navíc,já vím, kdo jsi." Hermiona se zasmála.
"Vážně, no to jsem zvědavá. Kdo jsem?"
"Hermiona Grangerová,7.ročník, Nebelvír." Odpověděl klidně. Hermiona málem upustila svou sklenku s pitím.
"Jak to víš? Nikdo přece neměl vědět, za co kdo půjde, tak to řekl profesor Brumbál!"Zuřila.
"Klid krásko, nevěděl jsem za co půjdeš,ale holka co na plese, kde se všichni dobře baví, vypadá znuděně a chystá se odejít, nemůže být nikdo jiný, než Hermiona Grangerová."
"Dobře, ale já pořád nevím, kdo jsi ty." Zavrtěl hlavou.
"Nekažme si večer, Hermiono. Jednou ti to možná povím, ale teď ještě ne. Noc je ještě mladá, poddej se jí." Zašeptal. Jako ve snu viděla, jak se k ní naklání a věděla, že touží jen po tom, být s ním. Když slyšel odbíjet půlnoc, odtáhl se od ní.
"Je čas odejít krásko, pohladil jí po tváři, zpátky do reality." Políbil ji a rychle odcházel pryč. Byla tak omámená že než něco řekla, ocitla se v místnosti sama.
Ve vyučování byla nervózní, protože jí něco říkalo, že ve třídě je ON. Ale ještě víc byla nervózní z toho, že neměla tušení, kdo to je. Za pár týdnů to začala považovat za sen, ale pak zjistila, že každý měsíc ve stejný den (den plesu) má u své postele pugét bílých růží. Jakoby věděl, že jí musí připomínat, že to co se stalo, byla skutečnost. Kéž by jí řekl, kdo je a neodešel.

Hermiona ve své ministerské kanceláři zjistila, že má v očích slzy. Jsem hloupá, zamrkala, aby je setřásla. Bylo to krásné, ale je to dávno pryč. Snažila se zahnat vlezlé myšlenky na minulost a začít zase myslet na práci.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Anetule Anetule | 24. října 2008 v 7:18 | Reagovat

Toz tahle povidka se mi uz libila, jak jsem ji cetla v prvaku,ale rada si ji prectu znova!! A s tim panem neznamym jsi vsechny prijemne prekvapila

2 kaka kaka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 18:25 | Reagovat

tahle povídka vypadá zajímavě a doufám že brzy přidáš další kapitolku

3 Tez Tez | Web | 8. srpna 2009 v 18:48 | Reagovat

Krááááááása...moc se mi líbí začátek...jen doufám, že to není Ron...grr...toho nemam rada =D. Moc díky, je to hezká kapitolka, letím na další...;-)

4 lucrecia lucrecia | Web | 4. dubna 2010 v 22:46 | Reagovat

tak to začíná zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama