2.Kapitola

9. listopadu 2008 v 13:58 | chantal |  Tajemství jednoho setkání
Zdravím vás! Dnes mám dobrou náladu, tak jsem se rozhodla, že přidám kapitolku doufám, že se vám líbí a nevkládám ji tady zbytečně .... to by mě opravdu mrzelo .... no nic ... užívejte si neděle!!

Chantal.




O měsíc později ...

Blížila se zima, ale to Hermioně nevadilo, měla zimu ráda, v zimě se přece konal ples .... O čem to zase přemýšlím? Napomenula se. Je jí 25 let, je úspěšná ministryně kouzel, nápadníků má ve své svobodě víc, než dost. Tak proč stále dokola přemýšlí nad nějakým přeludem z minulosti?
Proč vždy když má známost, uvažuje, co asi dělá on?
Proč si ještě pamatuje, jak voněly růže od něj, jakoby je dostala dnes ...?

O téměř 8 let dříve ...

Už za chvíli budou OVCE a ona skoro vůbec nic neumí, určitě zkoušky neudělá, bude poslední a všem bude pro smích a co tomu asi řeknou rodiče? Tohle se jí honilo hlavou, když šla do své ložnice, s takovou vervou, že málem neslyšela, jak jí někdo volá. Otočila se za hlasem a uviděla Parvati, která je s ní v ložnici.
"Někdo na tebe asi myslí. Máš u postele docela velkou pozornost."
Když otevřela dveře do ložnice a pohlédla ke své posteli, vydechla užasem. Na jejím nočním stolku byla váza a v ní asi 31 bílých růží. Hermiona k nim přivoněla, byly čerstvé. Nebyl u nich žádný lístek, ale ona přesto věděla od koho jsou ..... vlastně to ale nevěděla. Nad touhle úvahou se smutně usmála. Mezitím se do pokoje přiřítila polovina holek z jejího ročníku.
"Páni ... ty jsou nádherné!" ...
"Tady tě někdo musí mít pořádně rád." ...
"Od koho jsou?" ...
Hermiona se zadívala na růže ve váze.
"Nemám nejmenší tušení od koho jsou."
Den nato neměla vůbec chuť se učit, pořád se nervózně rozhlížela po třídě. Najednou do ní Harry drcnul. Profesorka McGonagallová se nad ní týčila a čekala zřejmě nějakou odpověď.
"Jaká je tedy správná odpověď?" Zeptala se profesorka.
Hermiona se nervózně ošila.
"Ehm... 31?" řekla to, co jí vyplulo na mysl, jako první.
"Správně."
"Jsi v pořádku?" Zeptal se jí Harry po vyučování.
"Jasně, že jsem."
"Mě by spíš zajímalo, od koho jsou ty růže, které si prý dostala?" Zeptal se Ron.
"Ty to nevíš, Rone? Přece od tajného ctitele."Řekla Hermiona.
Harry se ošil.
"Co kdybychom už šli na oběd?"

Hermionu v práci vyrušilo zaklepání na dveře. Otevřela je, ale nikdo tam nebyl a tak chtěla zavřít.
Pak jí ale poskočilo srdce. Na prahu leželo 100 bílých růží. Byl u nich i vzkaz.
"Po dlouhé době jsem zase v Anglii a slyšel jsem, jak si se vyšvihla. Gratuluji. Mám ti hodně, co splácet, krásko."
Hermiona zavřela dveře a když si přivoněla k obrovské kytici, neubránila se úsměvu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lajheril Lajheril | E-mail | Web | 12. listopadu 2008 v 21:28 | Reagovat

Čauu....

je hezké vidět, že ještě někdo teď začíná psát HP fanfiction. Většinou všichni končí, což je docela smutné. Proto nechceš/te (mám v tom nějaký zmatek. Jste dvě? Hodilo by se info o vás =)) spřátelit blogy?

Jinak hezký začátek povídky, čekám na další kapitolu =)

Mějte se hezky, Lajheril

2 kaka kaka | E-mail | Web | 17. listopadu 2008 v 13:30 | Reagovat

drsná kapitola doufám že brzy bude další

3 Tez Tez | Web | 8. srpna 2009 v 18:51 | Reagovat

Harry??? Nooooo... Moc hezké ;-)

4 MeG MeG | Web | 17. srpna 2009 v 21:54 | Reagovat

moc hezké...ale spíše doufám že to nebude Harry i když je to vic než jasné..

5 lucrecia lucrecia | Web | 4. dubna 2010 v 22:50 | Reagovat

tak ted je to ještě zajímavější

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama