2.Kapitola (1.část)

9. prosince 2008 v 10:11 | chantal
Zdravím! Přidávám kapitolku k ZBN, která má 2 části a vy brzy (nebo trochu později)

zjistíte, proč ...

Přeji příjemné počtení

Chantal




Že se říká : "Ráno, moudřejší večera"? Tohle neplatilo o dvojici která, kdyby mohla, by na sebe přes Nebelvírský stůl posílala hromy, blesky. Stáli dál od ostatních, aby nikdo nezaslechl téma jejich roztržky. Hermiona se nadechla a dala si ruce v bok.
"Jak to chceš ale zamaskovat? Víš, že Harry má tu hodinu přeměňování, máme ho s ním, pamatuješ?" Zasyčela sarkasticky. "No a Cho má starodávné runy, což je na druhé straně hradu. Kam to chceš umístit, aby na sebe narazili a zároveň nepřišli pozdě na hodiny? Je ti jasné, že pokud to praskne, máme průšvih!??"
"Klid Hermiono. Ty půjdeš pro Cho, to nebude nápadné, protože se můžeš vymluvit, že potřebuješ něco strašně moc důležitého probrat s profesorkou Vectorovou. nasměruju Harryho tam, kde chceme a mezitím připravím tu ceduli. Až ti dám znamení, tak se odpoutáš od Cho a necháš ji, ať se "náhodně" potká s Harrym. Mimochodem, věděla jsi, že v té chodbě, kde se to uskuteční je učebna, která se nepoužívá? Kdyby všechno selhalo, můžeme je tam přinejhorším zamknout." Alexovi zajiskřilo v očích.
Hermiona jen zavrtěla hlavou. To jsem zvědavá, jak tohle všechno dopadne.
"Zpět k plánu. Ti dva se potkají, narazí na naši ceduli, která bude oznamovat, že se maluje a udělají si dlóuhou procházku hradem. My pak odstraníme ceduli a vše bude fajn." Zakončil to s úsměvem.
"To je všechno moc hezké, ale ještě jsi mi neodpověděl na to, jak to bude s jejich vyučováním? Nemůžou zameškávat hodiny bez omluvy a my sotva můžeme říct:"Promiňte, profesoři, ale dáváme Harryho a Cho dohromady, takže občas vynechají nějaké hodiny." Kratikrot by se tomu zasmál a MOŽNÁ by nám to i schválil, ale profesorka McGonagallová ...."
Alex se na Hermionu pronikavě zadíval. KAŽDÝ profesor se dá zpracovat. I moje teta. Tohle nech na mně. Ty se postarej, aby všechno běželo tak, jak má." Mrkl na ni a zamířil k profesorskému stolu. Hermiona s povzdechem šla za svými kamarády.
"O čem jste to tam tak živě debatovali?" Zeptal se zvědavě Ron.
Hermiona se nervózně zavrtěla.
"Ale nic, jen něco ohledně školy."

Hodiny dnes na Hermionin vkus ubíhaly až moc rychle a ani se nenadála, už nastal čas na : operaci Sblížení, jak to Alex k jejímu nechutenství nazval.
"A jdeme na to." Zašeptal jí na konci lektvarů.
Panebože! Jsme blázni, to nemůže vyjít ... někdo nás chytne a bude problém.

...

"Ahoj Cho. Mohla bych jít s tebou na runy? Potřebuji s profesorkou probrat můj úkol ..."

...

"Já ti přece říkala, že to nemůže dobře dopadnout!" Zuřila. Byla celá od barvy a sotva se udržela na nohou. Alex na tom nebyl o moc lépe, ale bral to všechno s humorem.
"Nevím, co ti vadí, mohlo to přece dopadnout mnohem hůř. Vždyť jen malujeme učebnu."
Jo, my jen malujeme učebnu, ale náš plán vůbec nevyšel ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaka-kykaja kaka-kykaja | E-mail | Web | 10. prosince 2008 v 18:44 | Reagovat

drsný konec a rychle piš další kapitolu!!

2 Vrkoč Vrkoč | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:59 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

3 Duchyn Duchyn | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:32 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama