2.Kapitola (2.část)

18. prosince 2008 v 18:51 | chantal
Je tu 2. část, tak směle do toho

Chantal





O pár hodin dříve ...

"Říkám ti už přinejmenším po sté, že se nemáš čeho bát. Nemůže se stát vůbec nic hroznýho ... maximálně se minou, ale i to je nepravděpodobné, protože je všechno naplánované do nejmenšího detailu." Snažil se přesvěčit Hermionu Alex.
"Vážně? Ty jsi si asi nevšiml,že na této škole jsou profesorové, že? Zřejmě ne, takže ti prozradím velké tajemství ... JSOU TADY a je jich dost!" Syčela. Musela krotit svůj hlas, protože seděli na podlaze dívčích toalet a Hermiona zrovna nebyla v náladě, ve které by chtěla vidět Ufňukanou Uršulu. Alex se usmál, podepřel si hlavu dlaní a chvíli se Hermioně díval do očí. Hermiona, která se rozhodovala, že dá najevo své pochybnosti ještě jednou si toho všimla a zamračila se. Proč mě tak pozoruje? Ať už s tím přestane! Jde mi na nervy .... "Co je? Proč se na mě tak díváš?" Zeptala se podrážděně. Alex zavrtěl hlavou. "Jen obdivuju, jak se v tobě dokáže mísit strach, nervozita a vztek. Je to úžasný ... No a kromě toho, mám už ověřeno v praxi, že tohle pomáhá, když člověk vede monolog a ten druhý chce, aby přestal. Znovu : nemáš se čeho bát! Pojď, už musíme jít na lektvary."

...

Podle toho, co jsem o ní od Harryho a Rona slyšel, není tak upjatá, jak se může zdát. Tak proč je pořád tak nervózní? Když jsem jí na konci lektvarů řekl : "a jdeme na to" měl jsem pocit, že se zhroutí ...
"Nevíte, kde je Harry?" Ptal jsem se už asi 20 lidí ... Kde může být? Cedule už je na svém místě, ale Harry není k nalezení. Že by už byl na přeměňování? Ale jak by se tam dostal tak rychle? Když jsem odcházel z lektvarů, ještě tam byl .... Vždyť takhle může přijít všechno na zmar!!!

"Tak jak jde škola, Cho?" Cho se na Hermionu podívala značně překvapeně.
"Hermiono, vždyť škola začala teprve včera, dostali jsme teprve první úkoly."
"No jistě, na to jsem zapomněla, já už mám načtené knihy do konce roku , tak mi příjde, že jsem ve škole už dlouho." Nervózně se zasmála.
"Hermiono, jsi v pořádku? Příjdeš mi nějaká roztěkaná ..."
"Vážně? To se ti jen zdá ... Víš co, půjdeme raději tudy ..." Po pár chvílích rozhovoru o ničem se před dívkami objevil udýchaný Alex.
"Ahoj Cho. Hermiono, víš jak jsem ti říkal o tom klukovi a holce, jak chci, aby se sblížili? Tak to teď nevýjde."
"Aha. Cho, mohla by jsi nás nechat o samotě? Ten úkol s profesorkou proberu jindy."
"Jistě. Stejně už jdu na hodinu pozdě, tak se mějte ... uvidíme se na obědě."
"Co se stalo?" Spustila Hermiona, jakmile se Cho vzdálila.
"To ti vysvětlím cestou, teď pojď, musíme odstranit tu ceduli. Ale kdyby to vyšlo ..." Povzdechl.
"Hlavně už ji odstaň, než nás tady s tím někdo uvidí."Napomenula ho Hermiona.
"Slečno Grangerová, pane O´Bryane, vysvětlíte mi, co to má znamenat? Proč je na téhle ceduli napsáno, že se tady maluje? Nepamatuji si, že bychom někdy malovali během školního roku." Ozval se za nimi známý hlas profesora Brumbála.
"No ... my .... víte ..." Když profesor zjistil, že se pravý důvod cedule nedozví, nezbývalo mu nic jiného, než .... Za trest vymalujete tuhle učebnu. ručně a bez kouzel. Až to budete mít hotové, také po sobě ručně uklidíte. Jestli se něco podobného bude opakovat, budu nucen oznámit to vaší tetě, pane O´Bryane, je to jasné?"
"Ano pane." Ozvalo se jednohlasně. Ředitel měl co dělat, aby zachoval vážnou tvář.
"Tak do toho. Ať se daří." S tím mávl rukou a před učebnou, u které stáli, se objevily barvy, štětce ...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaka-kykaja kaka-kykaja | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 10:31 | Reagovat

u věty: prozradím ti velké tajemstvi...JSOU TADY: jsem dostala záchvat smíchu ale jinak je to drsné!!!

2 chantal chantal | Web | 21. prosince 2008 v 10:54 | Reagovat

jsem ráda, že se bavíš :)

ale jinak ... DĚKUJU

Chantal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama