3. Kapitola

24. prosince 2008 v 12:30 | chantal-lilly
Zdravím! Tady je vánoční dárek ode mne a Lilly. Přejeme vám, aby jste si Vánoce a vše s tím

spojené, užili jak nejlépe umíte!! Jo a ještě takový menší detail, nezapomeňte, že ...

je ŠTĚDRÝ DEN!!!!

Chantal a Lilly





Dobré úmysly nejsou vždy zárukou úspěchu. O tomhle už se pár lidí dostatečně přesvěčilo. Když vám něco nevýjde, ať už je to cokoliv, podle vašich představ, máte dvě možnosti : buď to vzdáte a život jde v poklidu dál nebo se rozhodnete na nezdar zapomenout a zkusit to znovu. V souladu s povahou Hermiony Grangerové přichází v úvahu pouze druhá možnost.
"Když jsme to zkusili po tvém, vysloužili jsme si trest. Já sice netvrdím, že je to jen tvá chyba, ale teď půjdeme cestou menšího nebezpečí. Totiž, mou cestou." Oznámila ráno Hermiona Alexovi.
"Nemáš doufám na mysli to, co já, že ne?" Když se Hermiona usmála, začal Alex zoufale kroutit hlavou.
"Ne .... ne ... Hermiono, já už tam jednou by a je to hrůza! Já vím, že ty to tak nebereš, ale mě tam už nedostaneš ..."
"Ale no tak ... není to tak hororové, jak to popisuješ ... navíc, budu tam s tebou a když budeme rychlí ani tě tam nikdo neuvidí." Oponovala, otočila se a zamířila ze společenské místnosti pryč.
"Nesnáším knihovny." Zaúpěl a vydal se po stopách Hermiony na snídani.
"Kde jste to včera byli? Neviděli jsme vás na přeměňování ... vlastně jste byli až na večeři." Přemýšlel nahlas Ron.
"Byli jsme celou dobu v knihovně, kde budeme trávit i dnešní den, to víš ... přeměňování mi sice jde, nemusím vysvětlovat proč, ale v ostatních předmětech musím hodně dohánět." Vysvětloval rychlostí blesku Alex. Hermiona se na něj překvapeně podívala. Takhle rychle lhát jsem ho ještě neslyšela ... Ze zamyšlení ji vytrhl až intenzivní pohled Harryho. Ó Bože, on něco tuší!
"Nechtěli byste jít s námi, kluci?" Zeptala se Hermiona.
"Ne, díky. My s Ronem využijeme toho, že se dnes neučíme a půjdeme se proletět. Za dva týdny máme 1. trénink, tak to nebude na škodu."
"Tak jo, jak chcete. My s Alexem už půjdeme do knihovny, jdeme" a postrčila ho směr knihovna.
"Hermiono, vysvětlíš mi ... " Začal Alex, ale Hermiona ho přerušila.
"Tady ne, až v knihovně, tam ti to vysvětlím." Když dorazili do knihovny
bylo tam jen pár jedinců. Málokdo hodláve volný den namáhat své mozkové buňky. Madam Pinceová nebyla překvapená, že v tak nádherném dni vidí Hermionu Grangerovou, ale přítomnost Alexe O´Bryana ji vysloveně šokovala. Viděla ho tady, když byl se svou tetou na obhlídce hradu a podle toho, jaký měl výraz obličeje, když si knihovnu prohlížel, tipovala, že už ho ve svém království knih nikdy neuvidí.
"Tak vysvětlíš mi konečně, co mělo znamenat to "pojďte s námi kluci"? Spustil Alex, jakmile si našli stůl u kterého je nikdo nemohl rušit. Hermiona vzdychla.
"Víš, jak jsme ti o prázdninách vyprávěli, co všechno jsme už my a Harry prožili?" Alex kývl. "Po tomhle všem se nesmíš divit, že je kapku podezřívavý. Viděla jsem mu to v očích. A tím, že jsem nabídla, že mohou jít s námi, jsem ho přesvěčila o tom, že se tu budeme jen nevinně učit."
"A co si asi tak mohl myslet, že tu budeme provádět?"
"To nevím, ale teď už si rozhodně nemyslí nic podezřelého. A my bychom se měli vrhnout na náš projekt, co ty na to?" Alex se jen ušlíbl. Asi po 10 minutách hledání Alex vykoukl zpoza regálu knih.
"A co když to nemělo nic společného s tím co jste prožili ohledně zla a těhle věcí?"
Hermiona, která byla o 3 regály dál se na něj nechápavě zadívala. "Máš na mysli něco konkrétního?"
"No, vím, že jste velcí přátelé, dokonce bych řekl, že jste jako bratr a sestra ..."
"To je pravda .. no a?"
"Co když se jen bál o tvou ctnost?" Hermiona se musela 3x zhluboka nadechnout.
"Ale neboj se, se mnou je tvá ctnost v bezpečí." Usmál se a laškovně mu zajiskřilo v očích.
Hermiona, která nevěděla, co má dělat, se začala smát. "Ještěže jsi mi to ujasnil. Můžeme pokračovat v hledání?"
"Ale jistě, jen taková malá otázečka .... Co mám vlastně hledat???"

...

Když něco chcete a usilovně na tom pracujete, máte velkou šanci, že toho dosáhnete. Když něco chcete najít, hledáte to tak dlouho, dokud to nenajdete. Když jste Hermiona Grangerová, hledáte to s vervou sobě vlastní. Zapomenete se dokonce podívat vedle sebe a ujistit se o tom, že ostatní jsou na tom stejně, jako vy.
"Pojďme na oběd, musíme si oba odpočinout." Řekl Alex, který měl pocit, že po dnešku už nechce minimálně 10 let žádnou knihu ani vidět.
"Ne ... já nemám hlad. Přece tady musí něco být!" Řekla rozčileně a v obličeji se jí objevil ještě odhodlanější výraz.
"Nemůžeš kvůli tomu přestat jíst!" Hermiona nemusela ani mluvit a Alex ihned pochopil, že když ona bude chtít, klidně přestat může.
Já se z ní jednou zblázním! A to ji znám jen pár týdnů, jak tohle mohou Harry s Ronem zvládat? Potom fiasku s malováním se nedivím, že chce být opatrnější, ale ... dobře, na druhou stranu musím uznat, že tenhle nápad, sice nemá tak moc úskalí ohledně profesorů, za to klade větší nároky na očarování zlatonky a utajení hraničního kouzla. Přemýšlel, když mířil z knihovny do Velké síně. Je taky pravda, že zajištění, aby měly nebelvírský i havraspárský tým trénink ve stejnou dobu, vloupání se do kabinetu madam Hoochové a vymezení hraničního kouzla je trochu těžší kalibr, ale když na tom s Hermionou zapracujeme, není možné, aby se to nepovedlo. 1. trénink sezóny je perfektní příležitost. Určitě to oba týmy pojmou jako předzápas. Podle toho, co se dozvěděl od Hermiony, Cho se při zápase vždycky drží Harryho, ikdyž ví, že tím prohraje. Oba tedy poletí za zlatonkou, která je zavede tam, kam chceme, hraniční kouzlo začne působit, zlatonka se mezitím ztratí, oni ji budou hledat a nebudou tušit, že létají pořád v kruhu. A mezitím si popovídají. Když vešel do síně, všiml si, že se na sebe ti dva pořád rádoby nenápadně dívají. Alex s úsměvem pokračoval ke stolu. Stačí je jen popostrčit.
"Tak co, jak šlo létání? A kde je Ron?"
"Létání bylo skvělé a Ron zůstal ve společence. Ani nechtěl jíst, což je u něj zvláštní, rád bych věděl, co se to s ním děje. Ty jsi s Hermionou pořád v knihovně?"
"Jo, je tak posedlá, že nechtěla ani jít se mnou na oběd."
"To je celá naše Hermiona. Ani po těch letech mě nepřestává udivovat, kolik času je schopná věnovat knihám."
...
"Co to je!?" Zeptala se Hermiona šokovaně. Alex se nejdříve zadíval na své plné ruce a pak na Hermionu.
"Že by jídlo? Víš přece, co to je, ne? To je taková ta věc, bez které nemůžeme žít ...." Hermiona se na něj zadívala stylem, "tohle nemá smysl komentovat" Jenže tohle je zase knihovna a sem se s jídlem nesmí! A ikdyby, proč si toho vzal tolik?"
"Tak za 1. když nebueš tak vyšilovat, nikdo si toho, že tu máme jídlo ani nevšimne a za 2. nevěděl jsem, na co budeš mít chuť. A teď už se pojď najíst, já budu hledat za nás oba. No tak Hermiono!" Řekl, když se ještě pořád neměla k tomu, aby začala jíst.

O pár hodin později ...

"Měli bychom už jít, nemyslíš?" Ozval se Alex a svá slova doprovázel zíváním.
"Když chceš, tak už běž. Já to ještě zkusím."
"A nechat tě, abys tu strávila půl noci? Zavrtěl hlavou. Za hodinu odsud vypadnem, ikdybych tě měl odtáhnout."

Knihovna je pro některé místem mučení a povinností, pro jiné zase oázou ticha a užitečných vědomostí. Pokud byste se tu noc rozhlédli po Bradavické knihovně, zřejmě by vaší pozornosti unikla dvojice, která nad knihami strávila až moc času. Tiché pochrupávání se ozývalo celou místností ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaka-kykaja kaka-kykaja | E-mail | Web | 25. prosince 2008 v 10:04 | Reagovat

ha jsem si včera nevšimla že jste přidali novou kapitolu takže jsem si ji přečetla až dneska a řeknu vám že se mi líbí takže pište dál!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama