H.J.P. - 1.Kapitola

30. ledna 2009 v 17:07 | chantal |  HJP
Je tady nová kapitolka. Snad se Nicoolce i vám ostatním bude líbit, jsem nemocná a část jsem psala pod vlivem prášků, doufám, že to oceníte komenty
Chantal




Místnost laděná do zeleno-stříbrných barev se pomalu nořila do tmy. Měsiční svit začal lemovat skříň a postupoval dál, směrem k široké posteli. Na interiéru pokoje bylo poznat, že si majitel dal záležet na tom, aby se zde cítil, co možná nejlépe. I když teď, když jediným světlem bylo to měsíční, na tom pramálo záleželo. Dveře se neslyšně otevřely. Mladý muž, který vešel, nejdříve očima prohlédl místnost a následně za sebou stejně neslyšně zavřel. Na tváři se mu rýsoval jemný úsměv. Přešel k posteli a lehl si. Nenamáhal se rozsvěcet světlo, stejně by ho v přemýšlení jen rušilo. A kromě toho, temnota se již brzy stane jeho součástí víc, než kdy předtím. Konečně otci dokáže, že není tak neschopný, jak se domnívá. Sice se bude muset přemáhat, ale stojí to za to. Zabije dvě mouchy jednou ranou ... A to téměř doslova. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc se mu to zamlouvalo. Zbaví se díky tomu alespoň na čas těch vlezdoprdelů Crabbeho a Goyla. Kdo ví, třeba tento školní rok nebude až tak hrozný ... Tedy, alespoň pro některé ... Myšlenky a vzpomínky na nedávné události mu probíhaly hlavou jedna přes druhou.
Mám pro tebe úkol, Draco ...
Nejdříve si jí nebude zdánlivě všímat ...
Získej si její důvěru ...
Zaplete se do sítě jeho pohledů, letmých doteků ...
Pak mi ji přiveď ...
Její pohled bude plný překvapení, strachu, možná i slz ...
On ji příjde zachránit ...
Příjde, aby sám dal život v sázku ...
Budeš přijat mezi stoupence temnoty ...
Ten den se možná naplní osud mnoha lidí ... A možná ne ...

Sen je podle některých odrazem našeho podvědomí. Trvá jen několik vteřin, ale nám se to zdá, jako celá noc. Ve snu můžeme najít své tužby, přání i dávno zasuté vzpomínky. Některé sny si pamatujeme roky, jiné si nevybavíme chvilku po probuzení. Občas se probouzíme vyděšení a děkujeme za to, že to byl "jen" sen a jindy zase proklínáme slunce, či budík za to,že nás vytrhl ze světa fantazie. Ze světa, který je krásný, ale dokáže být stejně jako "obyčejný" svět i zlý. Tady je zpravidla hlavní aktér snící osoba. To ona nevědomky ovlivňuje děj. Jen na ní záleží, jesli se bude potápět v oceánu, "učit" se ve škole, či utíkat před spravedlností. Ve snu máme jen jedinou jistotu. každý jednou skončí.

V mudlovské části Londýna nebylo moc lidí, kteří by v této hodině netrávili čas ve své posteli. Pouliční lampy poskytovaly světlo opozdilcům, kteří nevěděli kdy skončit s prací nebo zbloudilcům, kteří na poslední chvíli hledají nocleh. Na okraji tohoto města stojí dům. Svým vzhledem se neliší od ostatních, ale poskytuje domov osobě, která se od svých vrstevníků v okolí liší docela radikálně. Pokud byste nahlédli do pokoje této dívky, byli byste asi překvapeni. Na stole u okna jsou úhledně seřazeny pergameny a brky. Protější stěně vévodí knihovna, která je přeplněna knihami převážně o magii. Na nočním stolku vedle postele zaujímá své místo kromě lampičky i rámeček s fotografií. Zachycuje dva kluky, kteří pro dívčin život znamenají hodně moc. Teď se, ale ze spánku ohnala tak prudce, že jí rukou minula jen velmi těsně. Ve tváři měla váhavý výraz, jakoby nevěděla, jestli se má usmát nebo ne. Něco nesouhlasně zamumlala a pak se s jemným trhnutím probudila. Když se rozhlédla po místnosti, nevěděla, jestli se má rozesmát nebo úlevně oddechnout. Byl to jen sen. Ale byl tak živý, jakoby byl opravdu s ní. Jen ji pozoroval a jeho blonďaté vlasy se leskly jako slunce, které svítilo nad ním. Neměl ten opovrživý výraz jako vždy, když se někdy předtím střetli pohledy. Dokonce se jemně usmíval. Musela přiznat, že jedné její části se tenhle pohled moc líbil. Pak se, ale vše změnilo. Nemohla dýchat, jeho šedé oči jí vysávaly vzduch z plic. Přibližoval se k ní ... Pak se probudila. Možná něco chystá ... Je to Malfoy, ten vdycky něco chystá. Otřásla se. Jakoby ji hypnotizoval, ovládal. Byl to jen sen, uklidňovala se. Pořád, ale měla pocit, že ji pozoruje. Sama sobě se v duchu vysmála. Začínáš být paranoidní, Hermiono Grangerová.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mischulka mischulka | Web | 31. ledna 2009 v 11:54 | Reagovat

to bylo prostě úžasný:))...už se moc těšim na pokráčko...

2 NiCooLk@ NiCooLk@ | Web | 31. ledna 2009 v 17:32 | Reagovat

¨Krásný ... moc se mi to líbí .. Jen tak dáll :)))

3 chantal chantal | Web | 2. února 2009 v 12:14 | Reagovat

pro mishulka: páni ... moc ti děkuju :))

pro NiCooLk@: rovněž děkuji a budu se snažit :))

Chantal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama