2.Kapitola-Psaní, hašteření a komtesa

11. února 2009 v 17:00 | chantal |  Mít rád je víc, než milovat
Zdravím! Ano, já velice ráda napínám, doufám, že se vám bude kapitola líbit.
Chantal





Cath,
Potřebuji pomoc. Stalo se něco, o čem se teď nehodí rozepisovat. Jsem se starým pánem ... víš, kde. Rád bych šel hned za tebou, ale vyskytla se komplikace. Jakmile se starý pán dozvěděl, že chci jít k tobě, "dostal nápad". Mám tě požádat, jestli by se mnou nemohli jít i tvůj hrdinný objekt a jeho knihovnický stín ... vím, jáká bude tvá odpověď, znám tě a je mi líto, že ti nabourám tvoje utajení. Kéž by to šlo jinak.
Drak

Čekání na odpověď bylo ještě tísnivější. Brumbál je nechal v kuchyni samotné a šel vše vysvětlit Řádu. Reakce Pottera mě nijak nepřekvapila, ale ostře kontrastovala s reakcí Grangerové. Nevím, jestli je doopravdy tak klidná nebo to jen předstírá. Mezitím se do místnosti nahrnul Weasley. No paráda. Teď udělá určitě scénu jako z laciného filmu, že je chci zabít a že jsou blázni, když se mnou někam půjdou. Halekání Weasleyho mě nezajímalo, naštěstí z krbu vylétl pergamen s odpovědí Cath.

Opravdu mě znáš. Na utajení se vykašli. Sejdeme se na naší louce přesně v deset hodin. Budu vás čekat.
Cath

A je to zpečetěno. Málem se rozesmál. Kdo by si pomyslel, že budu trávit prázdniny s Pottym a Grangerovou... Salvu smíchu už ale neudržel, , když k němu dolehly slova Rona: ... chce vás se svou zmijozelskou přítelkyní zabít!"
"Jo, Weasley, teď jsi na to kápnul, a nezapomeň, že v tom s náma jede i Brumbál."
"Tebe se nikdo na nic neptal." Draco se nadechoval ke kousavé odpovědi, když ...
"Přestaňte, oba dva. Rone já z toho taky nejsem nadšená, ale profesor by netrval na tom, abychom někam šli, kdyby to nebylo nutné." Ač si to nechtěl přiznat, tímhle si u Draca získala body.
"Přesně tak, slečna Grangerová má pravdu, pane Weasley. Nemusíte se o ně bát. Nic vám nebrání ani v dopisech, tedy pokud budete náležitě opatrní." Varoval je Brumbál, který teď stočil svůj pohled na Draca. "Vidím, že už přišla odpověď." Konstatoval.
Teprve teď si všimli, pergamenu, co mám v ruce. Neskutečné, jací dokáží být nebelvírští ignoranti.
"Mohu si prohlédnout, co napsala?" Draco mu vzkaz beze slova podal. "Velmi dobře napsáno. Ocenil. V tom případě, se jděte zabalit." Obrátil se na Harryho s Hermionou. Když odešli, aby splnili ředitelův pokyn a Ron šel s nimi, Draco tušil, že Brumbál ještě neřekl vše, co chtěl, jen neví, jak to vyjádřit.
"Chtěl bych vás požádat, aby jste jí i za mě poděkoval, vím co to pro ni obnáší." Zajímavé, jak se všichni vracejí k vykání, když jsou jen trochu nesví. Ještě odpoledne mi tykal. "Myslel jsem, že nás doprovodíte."
"To sice ano, ale asi víte, že mě nemá příliš v lásce..."
"Vy se jí divíte, když jí už celé roky přiděláváte práci a starosti??" Chtěl pokračovat, ale do kuchyně se začali hrnout hladoví členové Řádu. Ani si neuvědomil, že už je čas večeře.

O pár hodin později už se s Harrym a Hermionou v zádech "plahočil" do mírného svahu na jehož konci byla louka, kde měli sraz s Cath. Brumbál je už opustil s tím, že teď už to zvládnou sami. Když uviděl Cath, musel překonat silné nutkání k ní běžet a skočit jí do náručí. Byla tak krásná ... jeho Cath. Tmavě hnědé vlasy, které se zdály až černé do půli zad se jemně vlnily ve větru. Hnědozelené oči se perfektně hodily k jemně opálené pokožce a úlevnému úsměvu, který se jí objevil na tváři. Na sobě měla černý, elegantně střižený kostýmek, který kontrastoval s bílým topem. Když stál proti ní a pak ji objal, cítil se naprosto báječně, ale zároveň měl výčitky.
"Ahoj. Dlouho jsme se neviděli." Zašeptala.
"Moc dlouho." Odvětil. Všiml si, že pozoruje něco za jeho zády. Otočil se a zjistil, že Hermiona s Harrym stojí opodál, jako by analyzovali situaci, které byli svědky. Pokynul jim, aby šli k nim.
"Harry, Hermiono, ráda bych se představila, ale tohle není vhodné místo. Raději bych s tím počkala, až budeme v sídle. Tady je přenášedlo. Chytněte se, ale za žádnou cenu se nepouštějte. Když tak učinili ... Odpočítávám ... tři ... dva ... jedna ...
Při pohledu na sídlo, kde budou trávit celé léto se tajil dech. I přes mlhu, která se zavrtávala až do morku kostí, byla vidět jeho velkolepost. Než se Harry s Hermionou vzpamatovali, šla Cath s Dracem ke dveřím. Nebyla tam žádná klika ani klepadlo. Cath na ně jen položila dlaň a něco neslyšně zašeptala.
"Pojďte dovnitř. Zítra bude času dost."
Vnitřní prostory se v ničem nenechaly zahanbit. Hale vévodilo schodiště, které se v patře stáčelo. Po pravé straně od haly, kde právě mířili, se nacházel obývací pokoj. Když se usadili do velice pohodlných křesel, nastal čas, aby se jejich hostitelka představila.
"Vítejte na Montespan. Mé jméno je komtesa Catherine Annette de Montespan. Plaše se usmála. Myslím, že na pořádné vysvětlení a prohlídku už je pozdě, ale ještě předtím, než půjdeme spát ...
Hermiono, znám tvůj názor na skřítky v kouzelnických domácnostech a nebráním ti, si s jakýmkoli skřítkem promluvit o svobodě, ale upozorňuji tě, já už to zkoušela a věř mi, není moc příjemné sledovat plakajícího skřítka, který si myslí, že s ním nejsi spokojená. Jeden z nich se mi dokonce zhroutil a trvalo mi dva dny, než jsem ho přesvěčila, že ho nechci propustit, takže na tohle si dej pozor. "Lucy", zavolala, skřítka se objevila po její levici, "hosté již dorazili. Draca už znáš..." Skřítka se způsobně uklonila. "Pane ..." Draco jemně a přitom s určitou pokorou pokynul hlavou.
"Toto je slečna Hermiona Grangerová ..." Skřítka se opět uklonila. "Slečno ...." "A pan Harry Potter." Skřítka se mu podívala do očí, ale o jeho čelo pohledem nezavadila. "Je mi ctí, pane."
"Lucy, splň prosím hostům jakékoli jejich přání, kromě těch, o kterých víš, že bych je neschválila, děkuji. Teď už můžeš jít, do pokojů hosty zavedu sama."
"Jistě, madam. Pánové, slečno." Ještě jednou se uklonila a zmizela. Nemá smysl rozepisovat krásu ložnic, které se stanou útočištěm pro lidi, jež nejsou na takový luxus zvyklí. Důležité je, že kolem půlnoci se sídlo ponořilo do tmy a jeho obyvatelé se oddávali klidnému spánku, tedy, ne všichni ...
Hledala ho ... potřebovala si s ním promluvit ... Když neuspěla v ložnici, zamířila tam, kde ho našla vždy, když ho něco tížilo. Vedle schodiště byly skryté dveře. Už z dálky slyšela jemnou klavírní hudbu. Hrál Beethovena ... jeho nejoblíbenější ... Para Elisa. Ani si nevšiml, že ho pozoruje. Když dohrál, jemně zatleskala a posadila se k němu. "Co kdybys teď zahrál mou nejoblíbenější?" Beze slova jí vyhověl a místností se rozezněly tóny hudby Kiss the rain od Yiruma.
"Je tu docela chladno, pojď si sednout na chvíli ke krbu. "
"Proč ne a povíš mi už, co se stalo?" Němě kývl a posadil se na zem před krb. Pokud by tohle viděl někdo, kdo Draca Malfoye zná, zřejmě by nevěřil vlastním očím. Zná ho ale vůbec někdo?
"Vždycky jsem si myslel, že být smrtijedem zvládnu. Věděl jsem, nejen díky tobě, že tohle "povolání" nemá smysl, ale otec by byl spokojený a matka je vždy ráda, když je doma klid. Nikdy jsem nebyl svatoušek a nikdy nebudu, ale tohle bych nedokázal ... bylo to odporné, hnusné a já to všechno pozoroval ... věděl jsem, že něco chystají a byl jsem zvědavý, co se bude dít ... uviděl jsem otce, jak potichu mluví s jiným smrtijedem ... pak jsem uviděl to dítě, bylo to ještě nemluvně ... spalo ... položili ho na zem ani se neprobudilo ... otec začal mluvit o tom, jak je míšení krve špatné a že to dítě je plodem jednoho z těch svazků ... říkal, že Pán zla bude ještě víc sílit, pokud svět takových "nečistot" zbaví ...
V očích se mu zaleskly slzy. Cath, já ..." Nemohl už dál pokračovat. Cath ho objala a následně se s ním začala pohupovat. "Bude líp ... zašeptala, bude líp ..." Draco nebyl jediný, kdo měl v očích slzy. Hermiona neslyšně vyšla zpoza tmavého rohu a vydala se do postele. Byla si ale jistá, že jen tak neusne ... měla toho hodně na přemýšlení ...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NiCooLk@ NiCooLk@ | Web | 11. února 2009 v 18:38 | Reagovat

Moc pěkný :))

2 mischulka mischulka | Web | 11. února 2009 v 21:59 | Reagovat

krásný, úžasný...to nejde popsat...ať už je tu další kapitolka:))....

3 Kris Kris | Web | 13. února 2009 v 10:37 | Reagovat

Oooujééé, no teda, mám z toho husí kůži. (Jen tak, mezi námi. Přečti si po sobě přímé řeči. V jedné je něco, co tam nepatří. Něco jako: ...zor. Lucy, zavolala, skřítka se objevila po její levici, hosté již dorazili. Draca už znáš..." správně je: ..zor." "Lucy," zavolala, skřítka se objevila po její levici, "hosté již dorazili. Draca už znáš...", alespoň myslím.)

4 NiCoOlk@ NiCoOlk@ | Web | 13. února 2009 v 14:00 | Reagovat

AAch jo... je to krásný a někdy se vloudí chybička.. Myslím že až na husí kůži to být nemuselo...

Ps: Máš to užasný . Každý dělá chyby.

5 chantal chantal | Web | 13. února 2009 v 14:36 | Reagovat

Děkuji za upozornění i za vaši chválu, moc si toho vážím

Chantal

6 May Darrell (tvoje SB) May Darrell (tvoje SB) | Web | 13. února 2009 v 16:05 | Reagovat

Ahojky,

teda, kapitolka byla krásná. Moc se těším na další pokračování;-)

Jinak jsem vám chtěla říct, že jsem jsi změnila stránku na www.may-darrell.wgz.cz

May

7 lina lina | Web | 23. února 2009 v 11:08 | Reagovat

začíná to moc pěkně..užse těším na další:-D

8 ClaireM ClaireM | Web | 23. února 2009 v 19:26 | Reagovat

Teeeda, opravdu je to zajímavé. Jen tak dál. Těším se na další kapču.

9 Tez Tez | Web | 5. srpna 2009 v 13:36 | Reagovat

No teda, poklona...píšeš moc hezky...

10 lucrecia lucrecia | Web | 9. dubna 2010 v 13:28 | Reagovat

no začíná se to vyvýjet dobře..moc hezky napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama