" Pomoc" sama nevím, něco k zamyšlení

11. srpna 2010 v 21:55 | Lilly |  My a zase my
Už dlouhou dobu jsem chtěla něco napsat a prostě to nešlo. Pak jsem se koukala na pár epizod sexu ve měste a najednou mě napadlo,  proč psát něco, co sama neznám, ale to my nepomohlo k tomu něco napsat. Prostě to nešlo a dnes večer jsem si sedla a řekla si, prostě něco napiš a tak je to tady, takové zamyšlení, článek, co za moc nestojí, ale musím říct, že jsem vypsala některé svoje pocity a hned se cítím lépe. Tak doufám, že se to bude dát dočíst až dokonce a že z toho nebude zmateni a pochopíte, co jsme tím chtěla říct. Díky Lilly


Afrika je země třetího světa, co to vlastně znamená? Všichni víme, že v Africe je chudoba, bída a hlavně smrt. Víme, že zde jezdí plno dobrovolníku, kteří se snaží pomáhat, staví nemocnice, školy, kopou studny a snaží se zachránit lidské životy. Tyto lidi opravdu obdivuji. Myslím, že těmto lidem by měli být udělovány medaile.
Dnešní mládež si neuvědomuje jaké to je žít v chudobě. Sice u nás v České republice je světová krize, ale přesto lidé nakupují, jezdí na dovolené. Jak je to možné, když každou chvíli si stěžují, že málem nemají na chleba? Když nad tím, tak uvažuji, vlastně to není jen mládež, je to i plno dospělých. A není to jen Afrika, kde je potřeba pomoci, jen o ní se nejvíce mluví. Nevím, asi se v tomto už ztrácíte, ale jde mi o to, kdo dnes věnuje nějaký čas na pomoc druhým? Chápu, že každý se nemůže sebrat a odjet do Afriky, ale kolik je v České republice organizací, které by uvítaly pomoc.
Myslím, že každý člověk může nějak pomoci. Dnes je spousta možností. Můžete se stát dobrovolníkem, můžete se stát sponzorem nebo jen kolemjdoucím, co si koupí magnetku či nějaký předmět, čím přispěje. Netvrdím, že si musíte koupit, vše co se prodává, já sama většinou odmítnu. Takže nemůžu do toho nikoho nutit, ani nikoho odsoudit, ale občas se ptám sama sebe, zda nebyla chyba si nekoupit tu malou drobnost.
Stala jsem se dobrovolníkem v organizaci, která pomáhá handicapovaným lidem. Někdy si myslím, že to stačí, že jsem splnila svou morální povinnost, ale pak vidím, co vše se ve světě děje a přijde mi, že vlastně nedělám dostatek. Měla bych si koupit vždy malou drobnost, měla bych pomáhat víc?
Jaká je hranice pro pomoc lidem? Kolik bychom měli obětovat? A když se obětujeme bude to někdy stačit? Bude někdy ve světe klid a mír? Budou mít ve světě někdy všichni lidé stejné práva? A pomůžu třeba já k tomu? Na jednu stranu si všichni říkáme, stejně když pomůžu nebo přispěji, tak to nikomu nepomůže a já budu mít málo, ať přispěnou Ti, co na to mají, Ti by měli pomáhat, bohatí lidé, co mají peníze na rozhazování. A možná je to pravda, jen kdyby si to opravdu řekl každý, jak by to potom tady v našem světě vypadalo?
Jediné co tímto článkem chci říct je, že bychom se měli zamyslet sami nad sebou. Kdybychom se ocitli v nepříjemné situaci my, žádali bychom pomoc. Ale když se v životní krizi ocitne někdo jiný jen to přejdeme.
Myslím, že hodně pomůžeme i tím, když budeme ochotni podržet třeba jen dveře, aby člověk na vozíčku mohl snáze vjet. Když jsem v organizaci s našimi dětmi, stěžuji si, že už jsem unavená a že už nemůžu a pak přijde jeden úsměv nebo dík, a mě je hned jasné, že mi to zato stojí. Přijdete naštvaní a někdo přijde a obejme vás a vám je hned lépe. A to umí i naše děti, obejmou vás, pohladí a potěší na duši. A pro vás je to moc důležité. Pak vejdete mezi lidi, kteří nejsou schopni to akceptovat a tváří se, jako by ty děti mohli za to, jaké jsou. A vás naštve, že toto vůbec ještě může existovat. A když to zajde to extrému, tak pak vám nezbývá nic jiného než si zanadávat a prostě to přejít. Možná někdy stačí si zaplakat nebo se zasmát.
Nevím, jestli jste pochopili, co tím chci říct, vlastně ani já sama moc nechápu. Jen je moc důležité pomoc. Je jedno jestli je to váš přítel, rodina nebo cizí člověk. Tím, že ukážete dobrou vůli, můžete dát impuls někomu dalšímu. Myslím, že organizace je pro mě něco úžasného a moc děkuji, že jsem to mohla poznat.
Vlastně jsem odbočila od tématu Afrika. Chtěla jsem psát o tom utrpení, co tam lidé zažívají, ale proč chodit až do Afriky, když se stačí rozhlédnou kolem sebe? Jsem ráda, že nakonec jsem psala o tom, co znám, protože se mi opravdu o tom psalo lépe. Jak jsem řekla, stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Svět nikdy nebude dokonalý, ale to ani my. My se jen pokusíme ho k té dokonalosti jen trochu přiblížit. A uvidíte, že hned to tady bude lepší, hezčí a hlavně veselejší místo, kde se budeme cítit dobře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Olda Olda | E-mail | Web | 12. října 2011 v 23:13 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama