Just believe - Články

Konec znamená jiný začátek...

Sun, 24 Oct 2010 16:31:24 +0200

Zdravím,

po nehorázné době jsem se dokopala (sama nevím, proč zrovna teď) k tomu, abych vám sdělila to, co už všichni dobře víte. Končím. Respektive končím se zveřejňováním svých povídek. Důvodů je hodně. Některé jsou podstatné, některé by se daly přejít. Snad se neurazíte, když si většinu nechám pro sebe. Jak už psala Lilly, není inspirace, čas a energie. Ale nehodlám v žádném případě předstírat, že je to jen kvůli tomu. Není.

Možná, že některé z vás potěším tím, že nemizím úplně. Občas tady přibudou videa, nějaké mé postřehy a podobně.

Ale především slibuji, že se budu snažit komentovat. Speciálně pak mám na mysli Belatrix Black. Já vím, že už mě musíš mít plné zuby a vůbec bych se nedivila, kdyby tě už nezajímalo, jestli to myslím vážně nebo ne. Ale budu se snažit. Dále ujišťuji Paddy, že sleduji vývoj SŠ a dám svůj názor vědět, hned, jak se probudím ze své "menší" melancholie.

Možná, že mě někdy má fantazie bude otravovat tak dlouho, že by tady nějaká jednorázovka, či něco jiného mohlo najít útočiště...

Možná...

Rozhodně budu ráda, když sem i nadále budete chodit a když budou komentáře, budu radostí skákat do stropu (mentálně, já na fyzickou aktivitu moc nejsem)

Chantal

Nový blog - ČUDLA

Tue, 07 Sep 2010 15:49:40 +0200

Ahojky,

chtěla bych Vám představit nový blog. Je to blog, řekla bych jedné bláznivé ostravačky jménem Čudla. Představí Vám své názory, poznatky nebo-li Jak to cítí Čudla. Pokud máte chuť si trochu zafilozofovat určitě se koukněte.

Odkaz: http://malymily.blog.cz/

Lilly

Moje oblíbená písnička

Sat, 14 Aug 2010 19:22:44 +0200

to jsou dvě verze mé zrovna teď oblibené písničky, dodává mi energii a dobrou náladu, doufám, že Vás potěší

" Pomoc" sama nevím, něco k zamyšlení

Wed, 11 Aug 2010 21:55:08 +0200

Už dlouhou dobu jsem chtěla něco napsat a prostě to nešlo. Pak jsem se koukala na pár epizod sexu ve měste a najednou mě napadlo, proč psát něco, co sama neznám, ale to my nepomohlo k tomu něco napsat. Prostě to nešlo a dnes večer jsem si sedla a řekla si, prostě něco napiš a tak je to tady, takové zamyšlení, článek, co za moc nestojí, ale musím říct, že jsem vypsala některé svoje pocity a hned se cítím lépe. Tak doufám, že se to bude dát dočíst až dokonce a že z toho nebude zmateni a pochopíte, co jsme tím chtěla říct. Díky Lilly

Afrika je země třetího světa, co to vlastně znamená? Všichni víme, že v Africe je chudoba, bída a hlavně smrt. Víme, že zde jezdí plno dobrovolníku, kteří se snaží pomáhat, staví nemocnice, školy, kopou studny a snaží se zachránit lidské životy. Tyto lidi opravdu obdivuji. Myslím, že těmto lidem by měli být udělovány medaile.

Dnešní mládež si neuvědomuje jaké to je žít v chudobě. Sice u nás v České republice je světová krize, ale přesto lidé nakupují, jezdí na dovolené. Jak je to možné, když každou chvíli si stěžují, že málem nemají na chleba? Když nad tím, tak uvažuji, vlastně to není jen mládež, je to i plno dospělých. A není to jen Afrika, kde je potřeba pomoci, jen o ní se nejvíce mluví. Nevím, asi se v tomto už ztrácíte, ale jde mi o to, kdo dnes věnuje nějaký čas na pomoc druhým? Chápu, že každý se nemůže sebrat a odjet do Afriky, ale kolik je v České republice organizací, které by uvítaly pomoc.

Myslím, že každý člověk může nějak pomoci. Dnes je spousta možností. Můžete se stát dobrovolníkem, můžete se stát sponzorem nebo jen kolemjdoucím, co si koupí magnetku či nějaký předmět, čím přispěje. Netvrdím, že si musíte koupit, vše co se prodává, já sama většinou odmítnu. Takže nemůžu do toho nikoho nutit, ani nikoho odsoudit, ale občas se ptám sama sebe, zda nebyla chyba si nekoupit tu malou drobnost.

Stala jsem se dobrovolníkem v organizaci, která pomáhá handicapovaným lidem. Někdy si myslím, že to stačí, že jsem splnila svou morální povinnost, ale pak vidím, co vše se ve světě děje a přijde mi, že vlastně nedělám dostatek. Měla bych si koupit vždy malou drobnost, měla bych pomáhat víc?

Jaká je hranice pro pomoc lidem? Kolik bychom měli obětovat? A když se obětujeme bude to někdy stačit? Bude někdy ve světe klid a mír? Budou mít ve světě někdy všichni lidé stejné práva? A pomůžu třeba já k tomu? Na jednu stranu si všichni říkáme, stejně když pomůžu nebo přispěji, tak to nikomu nepomůže a já budu mít málo, ať přispěnou Ti, co na to mají, Ti by měli pomáhat, bohatí lidé, co mají peníze na rozhazování. A možná je to pravda, jen kdyby si to opravdu řekl každý, jak by to potom tady v našem světě vypadalo?

Jediné co tímto článkem chci říct je, že bychom se měli zamyslet sami nad sebou. Kdybychom se ocitli v nepříjemné situaci my, žádali bychom pomoc. Ale když se v životní krizi ocitne někdo jiný jen to přejdeme.

Myslím, že hodně pomůžeme i tím, když budeme ochotni podržet třeba jen dveře, aby člověk na vozíčku mohl snáze vjet. Když jsem v organizaci s našimi dětmi, stěžuji si, že už jsem unavená a že už nemůžu a pak přijde jeden úsměv nebo dík, a mě je hned jasné, že mi to zato stojí. Přijdete naštvaní a někdo přijde a obejme vás a vám je hned lépe. A to umí i naše děti, obejmou vás, pohladí a potěší na duši. A pro vás je to moc důležité. Pak vejdete mezi lidi, kteří nejsou schopni to akceptovat a tváří se, jako by ty děti mohli za to, jaké jsou. A vás naštve, že toto vůbec ještě může existovat. A když to zajde to extrému, tak pak vám nezbývá nic jiného než si zanadávat a prostě to přejít. Možná někdy stačí si zaplakat nebo se zasmát.

Nevím, jestli jste pochopili, co tím chci říct, vlastně ani já sama moc nechápu. Jen je moc důležité pomoc. Je jedno jestli je to váš přítel, rodina nebo cizí člověk. Tím, že ukážete dobrou vůli, můžete dát impuls někomu dalšímu. Myslím, že organizace je pro mě něco úžasného a moc děkuji, že jsem to mohla poznat.

Vlastně jsem odbočila od tématu Afrika. Chtěla jsem psát o tom utrpení, co tam lidé zažívají, ale proč chodit až do Afriky, když se stačí rozhlédnou kolem sebe? Jsem ráda, že nakonec jsem psala o tom, co znám, protože se mi opravdu o tom psalo lépe. Jak jsem řekla, stačí otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Svět nikdy nebude dokonalý, ale to ani my. My se jen pokusíme ho k té dokonalosti jen trochu přiblížit. A uvidíte, že hned to tady bude lepší, hezčí a hlavně veselejší místo, kde se budeme cítit dobře.

Hermione 3x jinak

Mon, 17 May 2010 19:50:00 +0200

Tak jsem dnes brouzdala po YouTube... Co vy na to?

Chantal

Hermione has 24 hours! ( what if )

Hermiones Child {Hermione}

Fred and George Teach Hermione How to Smile

3. Kapitola

Sat, 15 May 2010 20:40:00 +0200

Zdravím vás, 3.kapitola je celkem krátká, ale kdybych do ní vepsala všechno, co mám v hlavě, měli by jste z toho hodně velký guláš, takže na to půjdeme hezky pomaličku. Tuším, že Tajnostka měla obavy, že ze Sarah udělám "komoleninu všetkého" A její obavy se plní... já za to ale nemohu. Tyto bytosti (bez magie) zřejmě opravdu existovaly (existují?) já si "je" jen vypůjčila. Snad vás to neodradí od dalšího čtení. Takže jen do toho... kamenovat a silně kritizovat můžete ale až zítra, protože dnes jsem zase o rok starší a další pohromy už bych nezvládla

Chantal

"Takže, řeknu to rovnou a pak budu vysvětlovat. Většina lidí, i když to možná nebude váš případ, stejně neví co to znamená, když řeknu, že jsem fext." Následovaly tři vteřiny ticha. Kluci nechápavě nakrčili obočí a Hermiona několikrát zmateně zamrkala. "To ale.... Fexti neexistují, jsou mýtus." Sarah zpola pobaveně, zpola nesouhlasně zavrtěla hlavou.

"Dovoluji si nesouhlasit, připadám si docela skutečná."

"Promiňte, ale my vůbec netušíme, o co tady kráčí," ozval se Sebastien a Josh jen přikyvoval. Sarah pobídla Hermionu, které už zářily oči přednáškou. "Fexti jsou bájná magická stvoření. Existuje o nich jen pár nejasných záznamů, které nebyly nikdy potvrzeny..."

"Ale ani vyvráceny," skočila jí do toho mírným hlasem Sarah. Hermiona nereagovala.

"Fexti údajně vládnou nadliskou silou, jsou nadprůměrně inteligentní, mají neuvěřitelné znalosti, protože... Fexti žijí a stárnou pomaleji než jiní lidé, včetně kouzelníků," doplnila pro přesnost. "Nikdo tak nemůže odhadnout jejich skutečný věk, jsou nezranitelní a jen oni vědí jak vytvořit takzvaný Fextein. Což je látka kterou, podle dohadů, nelze zničit," dokončila Hermiona.

"Tobě je sedmnáct?" zeptala se Sarah obdivně.

"Osmnáct, brzy devatenáct," opravila ji.

"Neuvěřitelné, Hermiona vám právě předala všechny informace, které jsou o nás, více či méně známé. Aby jste si nemysleli, že si z vás dělám legraci, dokážu vám, že nejsem v žádném případě mýtus. Budeme se řídit popisem, který uvedla Hermiona: nadliská síla,..." začala vyjmenovávat a spolu se slovy zvedla sama masivní křeslo, ve kterém předtím seděla. "Nezranitelnost, tady tě poopravím, zranit mě můžete jako kohokoli jiného, jen se mi to bude hojit rychleji. Jako ukázku... D, budeš tak laskavá?" obrátila se na démonku. Té se v dlani, s rudým zábleskem, objevila dýka. Sarah si bez mrknutí oka přejela ostrou čepelí přes dlaň. Čistý řez. "Zacelí se mi to asi za 15 minut, do půl hodiny tam nebudu mít ani jizvičku. Dále, vytvoření Fexteinu," zasmála se, "víte, vtip je v tom, že Fextein nelze vytvořit. Mám ho v sobě, proudí mi žilami spolu s krví. Bez něj bych byla "jen" čarodějka, to on zpomaluje stárnutí, dává sílu a uzdravuje mě." Sarah soustředěně zatla zraněnou ruku v pěst. Všichni v místnosti sledovali, jak jí místo krve stéká do nastavené dlaně bezbarvá tekutina. Blondýnka foukla do malé loužičky, která se jí v ruce utvořila. Všechny ovanula příjemná květinová vůně. "Dnes jsou to fialky," obeznámila je. "až za hodně dlouhou dobu umřu a někdo po x letech najde a otevře můj hrob, bude vědět, že narazil na něco zvláštního. Mé tělo totiž nepodlehne rozkladu, budu vypadat jako bych jen spala a měla se každou chvíli probudit. A kromě toho se kolem mě bude linout podobná vůně... Věk... to je téma, u kterého bych využila práva neodpovím. Nesděluji svůj pravý věk, není podstatný. Nevýhoda toho být fext spočívá v omezeném čase působnosti na jednom místě. Mohu tady bez obav zůstat maximálně 5 let, pak už začínají být lidé podezřívaví."

"Počej, tohle nechápu, proč prostě..." Sarah skočila Joshuovi do řeči. Tuhle otázku už párkrát slyšela.

"Proč neoznámím kouzelnickému světu co jsem zač? Jistě, kouzelníci jsou přizpůsobiví, zvykli by si. Ale jsou také závistiví a chamtiví. Co by asi chtěli jako první, jakmile by zjistili, kdo jsem?"

"Fextein," řekli Harry s Hermionou společně.

"Přesně tak," souhlasila Sarah, " a rozhodně by ho nevyužili jen k dobru."

"Jsi v kontaktu i s jinými fexty?" zajímalo Harryho.

"Čas od času na sebe narazíme, ale nevyhledáváme se."

"Mám otázku," začal Josh, " jen nevím, jestli je vhodná." Sarah se usmála.

"Pokud nebudu chtít, neodpovím ti."

"Tví rodiče byli... jsou... no, taky fexti?" Při pohledu na D, která vypadala, jako by měla Joshe v příští vteřině uškrtit, bylo jasné, že to není vhodná otázka.

"Ne... nebyli. Fextein není dědičný. A byť jsem po tom pátrala, nezjistila jsem příčinu toho, proč jsem fext já a jiní ne. Přestala jsem viditelně stárnout asi ve dvanácti. Už si nejsem jistá, kdo rodičům vysvětlil co jsem, ale pamatuju si, že byli strašně pyšní. Byli tak hrdí, že právě jejich dcera..." Sarah se v očích zaleskly slzy. "Že je přežije o stovky let." Najednou se uprostřed místnosti vytvořila nesourodá, mléčně bílá mlha. Ta za pár vteřin zmizela, ale zanechala po sobě svitek pergamenu. "No, zdá se, že párty už je připravena, takže se zvedáme... Nemůžeme přece naše spolužáky nechat čekat," pobídla je.

Písně z muzikálů

Sun, 09 May 2010 10:03:43 +0200

Ahojky, objevila jsem tyto dvě písničky. Jsou to písně z muzikálu a podlě mě jsou skvělé. Tak doufám, že se vám budou líbit. Lilly

Legally Blonde- Omigod You Guys

Mama, I'm A Big Girl Now - Hairspray

Oznámení

Fri, 30 Apr 2010 19:18:05 +0200

Já se omlouvám, že je to tady tak zanedbávané, ale byla jsem nemocná, spousta restů ve škole a ještě k tomu jsem se stěhovala.... Prostě HRŮZA. Nekomentuju vše co bych chtěla, nepíšu, prostě nic. Takže jak jste asi pochopili, kapitoly jsou v nedohlednu. Ještě jednou se moc omlouvám.

Chantal

Zákoutí 14

Thu, 15 Apr 2010 12:32:12 +0200

Zdravím,

moc děkuji za vaše komentáře, jsou balzámem na duši Další kapča k BE se už píše, tak uvidím, jak mi to půjde... Toto zákoutí obsahuje moudré věty. Mějte se.

Chantal

Stanov si vysoké cíle, protože budoucnost, kterou vidíš, bude definovat osobu, kterou se staneš.

Naší skutečností se stává to, čemu věříme.

Pro loď, která nezná svůj přístav, je každý vítr nepříznivý.

Být poražen je pouze pomíjivá záležitost; až když to vzdáte, stane se z toho trvalý stav.

Používejte talent, který máte. V lesích by bylo hrobové ticho, kdyby tam zpívali jen ti nejlepší ptáci.

2. Kapitola

Thu, 08 Apr 2010 19:19:32 +0200

Kapitola je tu... jsem s ní spokojená... kecám, jsem VELICE spokojená. Doufám, že budete i vy.

Jen vysvětlivka : "jméno" D čtěte anglicky (dí) V galerii máte pár doplňujících fotek, jen aby jste měli určitou představu... Kdyby náhodou něco nebylo jasné, stačí se ozvat

Chantal

Jako odpověď začali starší studenti klepat klouby prstů o desky stolu. Dvojče Harryho soupeře přišlo ke svému bratrovi s natáhnutou rukou, aby mu pomohl vstát. "Žiješ, brácho?" zeptal se s širokým úsměvem. "Ne, nežiju," odpověděl a chytil se nabízené ruky. Blondýnka objala svou kamarádku. "Zvládly jsme to..." Víc už Harry neslyšel, protože k němu přiběhla Hermiona. "Jsme v elitní skupině, Harry! Není to báječné?"

Když se usadili za stůl, měl Harry po pravé ruce Hermionu, po levé usmívající se blondýnku. Místností se rozezněl hlas Gideona.

"Nyní budu hovořit pouze k prvnímu ročníku, ale neuškodí, když si to zopakují i ostatní spolužáci. Nevím, na co jste byli zvyklí na svých minulých školách, ale zde si zakládáme na statusu jedné velké rodiny. Proto stejně jako v rodině se budete oslovovat pouze křestními jmény. Přijmení tady pozbývají významu. Své profesory zde, prosím oslovujte Mistře. Zítra budete mít dost času na bližší seznámení i prozkoumání školy. Kdyby jste měli jakékoli dotazy, neváhejte se obrátit na starší studenty či na Mistry. Už vás ale nebudu zdržovat, vaše pokoje jsou již připraveny, hezkou noc."

Po těchto slovech se všichni, někteří nejistě, začali zvedat ze svých židlí.

"Měli bychom jít," ozvala se démonka.

"Jo jasně, ehm... my," ukázala blondýnka na sebe a na svoji kamarádku, "jsme tady už měsíc, takže víme, kam máme jít. Když se nás budete držet, vyhnete se letitému bloudění, ohavné smrti, či trapasu při ptaní se na cestu do své ložnice." S úsměvem se obrátila na brunetu, zavěsila se do ní a společně zamířily ven z místnosti. Následovala je dvojčata a Harry s Hermionou jejich konvoj uzavírali. Bývalí studenti Bradavic cestou, lidově řečeno, valili oči. Jestli byly Bradavice se svými pohyblivými schodišti matoucí, něvěděli které slovo by se hodilo k BA. Nekončné chodby s více či méně skrytými odbočkami... Budu potřebovat mapu, odtušil Harry. Jakoby mimochodem se zastavili u naprosto obyčejných, dřevěných dveřích. Něčím se ale přece jen lišily...neměly kliku.

Vedoucí dvojice se otočila na ostatní. "Heslo do našich společných prostor si budeme měnit sami, podle našeho uvážení. Takže, když ho někdo z vás změní, nezapomeňte to sdělit všem ostatním. Výchozí heslo, které nám udělila BA je tak primitivní, že by nikoho nenapadlo," blondýnka se obrátila zpět ke dveřím, " Bystrozorská elita."

"Vítejte doma," prohodila trochu ironicky démonka. Vešli do místnosti, která se podobala společenské místnosti Nebelvíru.

"Takže, pánové a slečno, věnujte prosím, pozornost následující instruktáži. Po své pravé ruce vidíte dveře do koupelny, společné koupelny podotýkám, takže doufám, že gentlemani ještě nevymřeli a budete se podle toho chovat, pánové. Po levé ruce pak máte kuchyni. To bude ještě sranda," ušklíbla se, " a přímo naproti vám se nachází naše pokoje. Dívky na levo, kluci na pravo. A asi bychom se měli představit, já jsem Sarah a tohle," ukázala vedle sebe, "je D." Hermiona dokázala svou všetečnost. "D...?"

"Jo, prostě D," naznačila hlasem, který nesnesl připomínky.

"Ach... no, já jsem Hermiona."

"Já jsem bezejmenná, neznámá osoba," zavtipkoval Harry.

"No jistě. A jak se jmenujete vy a ještě důležitější otázka, jak vás rozeznáme?" vyzvídala Sarah. Oba si jako na povel vytáhli z pod trička stříbrný řetízek. Na prvním z nich se houpalo písmeno J. "Mé jméno je Joshua."

Druhý měl písmeno S. "Sebastien."

"Skvělé, takže teď, když už nehrozí nebezpečí, že se budeme oslovovat stylem "hej, ty nerudná bruneto" promiň D," zasmála se Sarah, "mohli bychom se jít převléct.... Oh, vy to vlastně nevíte," zarazila se, když uviděla nechápavé pohledy. "Každý rok se 31.srpna koná tajná uvítací párty pro první ročník BA."

"Pátry?" vyhrkla vyděšeně Hermiona. "Já nemám žádné šaty."

"Klid Hermiono, něco pro tebe určitě najdeme. Jen pojď, nevím kolik máme času, tak abychom to všechno stihli." uklidňovala ji Sarah. Pak ji chytila za ruku a táhla do ložnice.

"Dobrá, Hermiono, začneme. Nech nám volnou ruku a nebudeš litovat. Tady se posaď," usadila ji za toaletní stolek. "Zrcadlo zakryjeme, já ti vyberu šaty a D, zkus jí udělat něco s vlasy."

D se na Hermionu zkoumavě zadívala. "Jak s tím co Sára taktně nazvala vlasy můžeš žít?"

"No... nemám na jejich úpravu tolik času..."

"Fajn, takže ti teď nebude vadit, když ty kadeře zkrotím a trochu zkrátím, že ne?" zeptala se D, ale bez čekání na odpověď se dala do práce.

...

"Už mám pro Hermionu šaty přímo stvořené. A zjistila jsem, že na tebe, D se šaty vybírají samy, ale teď mi musíte pomoct... Mám dilema, bílé nebo bílé?" zeptala se Sarah.

D se pobaveně ušklíbla a odpověděla: "Myslím, že bílé budou perfektní."

...

"Proč to holkám vždycky tak příšerně trvá?" Josh si dlaní znuděně podepřel hlavu.

"Protože jsou rády, když na ně pak kluci zírají. Myslím, že se jim tak vrací jejich úsilí, když nás vidí mimo."

"Ty nahlížíš do myšlenek často, co?" ozval se pobaveně Harry. Sebastien zavrtěl hlavou.

"Ani ne. Jen při soubojích, s jasným dovolením nebo pokud jde o život. Nenarušuju soukromí, pokud to není nutné. U tebe to už bylo skoro zoufalství, nevěděl jsem, jak jinak se tě zbavit. To mi připomíná, musím té D složit poklonu, takovou pecku jsem už dlouho nedostal."

"Co to na tebe vlastně použila?" zeptal se Josh.

"Tlakovou vlnu, brácho. To je taková démonská specialitka," trochu se otřásl, "nic příjemnýho."

"Vidím, že už jsme všichni hotoví," ozvalo se klukům za zády, "nezbývá nám tedy nic jiného než čekat na pozvánku s místem konání. A mezitím, co kdybychom si zahráli hru?" Harry při pohledu na tři dívky před sebou dělal co mohl, aby jim vrátil jejich úsilí. Šlo mu to celkem snadno.

"Jakou hru?" vzpamatoval se jako první Sebastien.

"Měli bychom se o sobě dozvědět co nejvíc, takže navrhuji hru na pravdu. Něco jako mudlovská pravda a úkol, akorát bez úkolu."

Po souhlasu všech začala Sarah vysvětlovat pravidla.

"Každý z vás, samozřejmě, musí mluvit pravdu, můžete se zeptat kohokoli na cokoli, ale s tím, že já se nebudu ptát D, Harry Hermiony, Josh Sebastiena a naopak. Každý má jednu možnost "záchrany", pokud někdo narazí na téma o kterém nechce mluvit, může jednou říct, neodpovím. To je asi všechno. Takže, já začnu... Harry, má otázka zní... hmm... začneme zlehka, Kolikrát už jsi byl zamilovaný?"

Harry přemýšlel jen chvíli. "Dvakrát." Sarah přikývla, "Děkuju."

"Počkat, ne že by Harry lhal, ale jak poznáme, že všichni mluví pravdu?" zeptal se Sebastien.

"Nijak," reagovala Sarah, " musíme zkrátka věřit, že nikdo nelže."

"Budování důvěry," doplnila Hermiona.

"Přesně tak. Koho si vybereš ty, Harry?"

"D... Proč chceš být bystrozorkou?"

"Upřímně? Chci beztrestně nakopávat zadky." Harry nebyl jediný, kdo vyprskl smíchy. "Díky."

"Tak jo... Joshi... Umíš něco, co ostatní ne?"

"Lektvary. Znám zkratky, mám své fígle. Dokážu jakýkoli lektvar uvařit do 15 až 20 minut."

"To není možné," oponovala Hermiona.

"Ale je," podíval se jí pevně do očí.

"To stačí, však brácha bude mít dost příležitostí to dokázat," uklidnil je Sebastien.

"To je fakt," zašklebil se Josh, "takže já se ptám Hermiony... Četl jsem o tobě v novinách, že jsi tvrdohlavá a ctižádostivá... Byla jsi taková vždycky?" Dotyčná se zarazila.

"Ne," začala váhavě, "než jsem nastoupila do Bradavic, byla jsem zcela průměrná, obyčejná a nezajímavá. Zkrátka, na ulici by jste si mě nevšimli." "Děkuju za odpověď." Hermiona vydechla a následně se podívala na Sebastiena. "Jaké bylo tvé první kouzlo?"

Sebastien se zamyslel a pak se rozesmál. "Na tohle si vzpomínám moc dobře. Hráli jsme s Joshem na schovávanou, nevěděl jsem, kam se mám schovat a najednou jsem se objevil na střeše domu asi o ulici dál. Líbilo se mi tam, bylo nám sedm. Sranda to ale už nebyla, když jsem si uvědomil, že nevím jak zpátky."

"Já jsem se taky zrovna nesmál, když jsem tě dvě hodiny hledal," kontroloval Josh. Sebastien pokrčil rameny a zeptal se Sarah: "Jaké jsou tvé koníčky, co ráda děláš?" Sarah si s D vyměnila nic neříkající pohled. "Mám hodně různorodých zálib... Teď z nich vede asi bylinkářství. Harry, ptej se..." Harry se na ni díval s pokrčeným obočím. "Předtím než položím svou otázku, musím ji vysvětlit. Když jsem porazil Toma, získal jsem určité schopnosti. Jednou z nich je rozeznání různých... bytostí. V našem ročníku jsou, jen pro informaci, dva upíři, jeden vlkodlak a jeden démon." Kývl na D. "Zbytek tvoří kouzelníci a čarodějky, ale ty... Ty jsi taky čarodějka, ale vidím ještě něco jiného. Takže má otázka je jasná... Kdo jsi?"

"Dříve než odpovím..."

"Vážně jim to chceš říct? Nemyslíš, že teď toho na ně bude moc?" zeptala se D. Sarah zavrtěla hlavou. "Stejně by na to dřív nebo později přišli, tak proč to skrývat? Musím vás ale upozornit, že jakmile začnu vyprávět, bude po veškeré hře."

"Mně to nevadí," odpověděl jako první Josh.

"Nejsem proti," přidala se Hermiona.

"Má zvědavost je tak podrážděná, že nemůžeš neodpovědět," řekl Sebastien.

"Snad začne letošní párty až ráno," zadoufala Sarah a začala vyprávět svůj příběh...

Video - Dan a Emma

Tue, 06 Apr 2010 18:24:39 +0200

Tak to je video o páru Emma a Daniel, jak jste si jistě všimli mám moc ráda tenhle pár, takže jsem ráda, že jsem objevila nějaké nové pěkné video.

Pak mám ještě jednu informaci: Chantal pečlivě píše kapitolu k Bystrozorské elitě a musím říct, že ji to jde, ale taky mě informovala, že to bude ještě nějakou chvíli trvat. Ale myslím, že to bude stát zato. Tak přeji příjemnou podívanou a taky trpělivost.

Lilly

Info k povídce pro Tajnostku

Sat, 03 Apr 2010 19:55:27 +0200

Tuto povídku si přála Tajnostka a my se ji její přáni rozhodly splnit. Jen doufáme, že se bude líbit. Chantal a Lilly

Název: Když se minulost stává přítomností

Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Tom Raddle, Albus Brumbál

Vedlejší postavy: Harry Potter, Weasleyovi

Doba: prázdniny po šestém roku v Bradavicích T. R. R.

Obsah: Hermiona se omylem octne v době Toma Raddla. A k tomu s ním bude muset strávit zbytek letních prázdnin. Ke všemu ještě budou mít za zády Albuse Brumbála, který ví všechno. Jak tohle může dopadnout? Dočkáme se šťastného konce nebo se to vše zvrtne jen v tragédii? A jak dopadne, když Hemiona a Tom navštíví mudlovskou pouť s kolotoči?

Povídky na přání

Sat, 03 Apr 2010 19:22:41 +0200

HJP - Povídka pro Nicoolku

Když se minulost stává přítomností - Povídka pro Tajnostku

Povídky nedokončené

Sat, 03 Apr 2010 18:51:31 +0200

Mít rád je víc, než milovat

Bystrozorská elita

Povídky dokončené

Sat, 03 Apr 2010 18:42:47 +0200

Tajemství jednoho setkání

Kapitolovky

Sat, 03 Apr 2010 18:37:02 +0200

Povídky dokončené

Povídky nedokončené

Náš druhý diplomek

Fri, 02 Apr 2010 18:37:32 +0200

Na světě je náš druhý diplomek. Tentokrát ho mají na svědomí Paddy a Moony. Je krásný.

Děkujeme.

Chantal a Lilly

Odkaz na Paddy a Moony: http://paddyamoony.blog.cz/

T pro Tajnostku:))

Thu, 01 Apr 2010 20:31:04 +0200

T pro Tajnostku

První část od Chantal a druhá od Lilly.

TOMÁŠ - Jméno, které mě provází už od dětství. Jmenoval se tak můj nejlepší přítel, první láska. Neviděla jsem ho už několik let, přesto na něj stále vzpomínám a nikdy nezapomenu.

TONKSNOVÁ - Úžasná literární postava JKR, kterou jsem si vlice oblíbila. A když už jsem u toho, neumím si představit její lepší ztvárnění na filmovém plátně než jak se ho ujala Natalia Tena.

TÝDEN - Jednou je dlouhý, jednou krátký... Těch 5 pracovních dnů, které týden má, většinou vydáváme spoustu energie, ať už ve škole nebo v práci. O víkendu zase máme co dělat, abychom si vydanou energii zase doplnili. Zkrátka, fuška celý týden:)

TITANIC - Nádherná, legendární a bohužel potopitelná loď. Podle velkého množství lidí bylo toto plavidlo prokleté.... Předem odsouzené k zániku.

TE QUIERO - Španělština je úžasný jazyk, ale konkrétně tyto slova, jsou nádherná v každém jazyce. Miluji tě.... jen málokdy je slyšíme neradi.

TEREZA - Jméno, mé první ze dvou nejlepších kamarádek. Chodila jsem s ní do školy od první třídy, seděla s ní v lavici. Moc důležitý člověk. Pak jsem přešla na střední školu a poznala nové kamarády a jedna z nich je také Tereza. Je to člověk, na kterém mi zálěží. Jméno Tereza mě provází celý můj život.

TAJEMSTVÍ - Každý z nás má tajemství. Ať už velké či malé. Je to součást našeho života.

TÁBOR - Na tábory jsem jezdila už od malička. Dřív než jsem se narodila, když mamka byla v osmém měsíci, to byl můj první tábor. Pak v deseti měsících. A už mi to zůstalo. Jezdila jsem jako dítě, pak jako praktikant a nakonec jako vedoucí. Myslím, že každé dítě by si to mělo prožít. Mě to dalo moc.

TANEC - Vždycky jsem si přála umět tančit. Obdivuju každou tanečnici či tanečníka. Miluju tanec od baletu až po tanec na ledě. Je to nádherné umění.

TRAGÉDIE - Je to věc, která nás provází životem. Nedá se ji zabránit, to je na tom to nejhorší.

Citát na den 31.3.2010

Wed, 31 Mar 2010 10:00:00 +0200

Autor: Crane

Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.

Citát na den 30.3.2010

Tue, 30 Mar 2010 10:00:00 +0200

Patricie Holečková

Věci nebývají komplikované, ale zkomplikované.